Madalena e su maridu, di Luciano Carta
“Sos contos de Luciano Carta.
In su seculu passadu b’aiat revèrtidu a biddha unu gavoesu chi de sambenadu faghiat Fanzellu e-i sa muzere li naraiant Madalena. Fanzellu fit unu maridu lereddhiòsu, de pagas peraulas, non solu ca fit muduleu, ma puru ca timiat unu pagu sa muzere, chi fit una de cuddhas chi non bi pensaiant duas bortas a lompere a su maridu, fatt’a omine. Po custu su maridu fit custrintu a faeddhare a monosillabos, comente si podet biere dae custu chistionu tra maridu e muzzere.
(M. = Madalena; F. = Fanzellu)
M. – Ohi ohi, cosa goi!
Mancu in Gavoi ndhe faghent!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. - Bista chiettu Fanzellu,
s’incantu tuo chi t’hat fattu!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – Candho ses faghindhela,
sa cosa, faghela e mudu!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – Arrazza ’e maridu
chi tenzo! puzzi puzzi!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – A fide de cristianu
tue deppes esser toccadu a conca!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – E chie t’intrat in terzu a tie!
Mancu Zesù-Cristu bi resessit!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – Como est ora de che la finire!
Tue ses unu tedile ’e brocca!
F. – Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
M. – Non ses bonu pezzi a narrere!
F. – No … Mallè’ … sì … Mallè e boh!
Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
Pensades chi su contu de Madalena e de su maridu finit goi?
Sa passensia durat finzas a candho unu podet agguantare. Za s’ischit chi, comente narat su dizzu: «Riu mudu, trazzadore!!».
Candho Fanzellu si ch’est bene bene infadadu, sa ’orgoena at mustradu chi la zughiat, e puru manna e forte!
F. Ma … no … ma … si … Mallè
ma … no … ma … si … Mallè.
Ma … sìiiiih! … Ma … noooooh! … Ma sìiiiiih … ma nooooh Mallèeeeeeeh!!!
E Mallea, candho at bidu su maridu fora ’e càncaros, si ch’est drimmazzada.
4
